Krvemiloš sáhl do terária a popadl jedno z hrůzou pištících morčat. Zabořil své dlouhé špičáky mezi zrzavé chlupy a chlemtal horkou tekutinu, zatímco morče bezvládně mlátilo hnátky sem a tam a tam a sem, ač tato věta nedává zbla smyslu.
"Tož ty dnes lemcáš, kémo," houkl na Krvemiloše jeho chlastací kamarád Cucyril a vzal si též jedno morče.
"No jo. Škoda jen, že tyhle nóbl morčobonboniéry só také drahé."
Čtenář možná již pochopil, že oba upíři měli prapodivný přízvuk, jenž nikterak neseděl k jejich původu, neb oba vyrůstali na kozí farmě v Bavorsku. Jejich otcem byl jednooký kubánský šimpanz, jenž se živil pašováním cigaret a trpěl odvěkým traumatem, neb svou matku nepoznal ani při porodu. Příbuzenské vztahy v této famílii byly vůbec postavené na hovězí hlavu určenou pro vývar.
Krvemiloš odhodil úplně vycucané morče a počal rozepínat poklopec. Cucyril následoval jeho příkladu a poté oba dlouze močili dolů z balkónu na hlavy davu, jemuž to bylo putna, protože se nacházel o dvě náměstí dále.
"Kžé, Cucyrile, nepódeme klofnót nějaké bochte, by se to trochu rozjélo?"
Ač tento hnojný dialekt sdíleli, Cucyrilovi trvalo dobře pět minut, než dešifroval prapodivné sdělení.
"Já bych si myslál, že nějaké bochté móžeme najét v enonom, é, totom báru!"
"Tož nad čém váhámé? Jdé se, kémo!"
Nuž a oba upíři vykročili směrem ku baru, v němž doufali nalézti vhodné dívky, jimž by mohli imponovat svým upířím původem, špičatými zuby a též ušlechtilou mluvou.
Ach kéž by jen oba tušili, že bar, do něhož míří, kdysi založil osamělý delfínorožec, jenž unaven životem hrál dlouhé hodiny sám se sebou dámu a divil se, že stále prohrává! Sama Šrédyngrova kočka nevěděla, co si o něm myslet.
"Jůů, holkýýýý, hele, to je určitě upííííír!" zapištěla v báru (v němž houstne dým) jedna nadšená zloghotyčka a vyřítila se vpřed Krvemilošovi, jenž jí v mileneckém zápalu - o němž sám netušil, že ho má, ať již toto sdělení k něčemu je nebo ne - ukousl ucho.
"Bůvol!" zařval na celý bár (v němž dým již dohoustl a počal skládat básně) Krvemiloš, protože něvěděl, jak se chovat v situaci, kdy spolkl zloghotycké ucho a děvče mu za to hází česnek za límec.
"Tož já bych si myslál, žé by měla bét ráda, páč to oucho bélo jako plachtá od drakáru," okomentoval situaci Cucyril a usrkl si z Blády Mery, což byla druhá zloghotyčka, které z čela rašil ladný hroší zub.
"Chlapci, chlapci!" snažil se oba příchozí uklidnit vlídným slovem vyhazovač, když o ně bez účinku zlomil již třetí olověnou trubku. "Nechtěli byste se raději připojit ke GIGAromanci na parketu?"
"Tož ale to be nemoselo bét špatné, né, Krvemilošu?"
"Jak mysláš, Cucyrile, já si klid'ňá lehónce trsnu!"
A oba upíři skočili jedním ladným krokem na parket mezi pařící emaře...
2025 ©