Dva netopýři se zapletli do korálů kryjících vchod a po chvilce plácání křídly se raději proměnili zpět na upíry. Závěs to nevydržel a oba přátele zažili úder prknem, jež drželo na špagátu navlečené kulaté agresory.
"Hjáj, páňo Mejdalíno, sme zpáť i s peňázema!" zahalekal Krvemiloš a vyplivl hrst korálků. Stará dáma potěšeně nadskočila na svém pohodlném křesílku určeném pro zadky XXL.
"Hoši, vy mi děláte radost! Pěkně zaplaťte a já vám řeknu, jaký osud vás čeká!"
"Bochté!" zajásal Cucyril a svou ohromnou upíří silou roztrhl šňůry s korálky. Oba upíři se poté hrozně podivili, když při prvním kroku skončili na zemi s naraženou kostrčí. Věštkyně Mejdalína byla naštěstí natolik krátkozraká, že nic z toho neviděla.
Peníze přistály na stole, madam je přepočítala, nevnímaje, že se jedná ve skutečnosti o bankovky z Dostihů a sázek a dokonce několik vyjetých vlakových jízdenek, a ihned vytasila svou nabídku.
"Chlapci, chcete věštit z disko koule, kvarteta nebo pomocí kouzelného metronomu?"
Krvemiloš se podrbal pudlí tlapkou pod nosem a otočil se k příteli s dotazem: "Tož, Cucyrilu, co mysláš? Diskáňo kólu sme huž neskáj jedňau potkanály, tož si nésu moc jistňáu, jeslivá be poméhla."
"Richtikunge díš, Krvemilošu. A tentononcomu kvatrálu taktáž moclivá nevěřám. Zkosíme to kozlovné tramvajonom."
Mejdalína vytáhla zpod stolku metronom a uvedla ho do chodu. Upíři ji neobyčejně potěšili, protože tuhle hračičku neměla dlouho možnost vyzkoušet.
Cvak!
Cvak!
Cvak!
Cvak!
Metronom kývl kyvadélkem doprava.
Metronom kývl kyvadélkem doleva.
A znovu.
A znovu.
A sem.
A tam.
Cucyril s Krvemilošem hleděli na přístroj jako hypnotizovaní a mávali hlavami ze strany na stranu.
Cvak doprava.
"Bochté," vydechl Krvemiloš.
Cvak doleva.
"Bochté," zašeptal toužebně Cucyril.
"Bochté!"
"Bochté!"
"BOCHTÉ!"
"BOCHTÉ!"
"B-O-CH-T-É!!!"
Upíři vyletěli skrze strop a zmizeli v temnotě noci. Nyní už veděli. Pouze Mejdalína byla zmatená jak ovce v těžebním vozíku, protože metronom po celou dobu teprve ladila.
2025 ©